 |
| soutěska vodopádu Dorgefoss po cestě |
 |
| změna počasí |
Každopádně pak už jsme se konečně vydali k vysněnému bodu
naší výpravy- na šutr zvaný Kjerag (čti Šerak). Krajina se od pobřeží během
jednoho odpoledne změnila z 15° na 0°a ze zelené na bílou. Už jsme ale
byli zkušení mazáci a věděli jsme, že když je cesta na Kjerag zvaná vinterstengt, znamená v zimě zavřená.
Stejně jsme tam ale jeli. Projistotu. Co kdyby náhodou…. Ne. Byla zavřená.
Zavřený byly i celoročně otevřený turistický informace. A všude
bílo. Z mapy jsme ale vyčetli, že tam je někde chata, kde se dá zdarma
přespat. Už jsme se z ní ale nedočetli, že to je chatová oblast a že tu
chatu budeme mezi všema těma chatama dost blbě hledat. Tak jsme si ustlali na
parkovišti. A ráno nás čekalo sněhové převapení. Tak jsme se rychle sbalili a
odjeli do tepla k pobřeží. Vidět ale naživo sněžný králíky rozhodně stálo
za to.
 |
| opravdu zavřeno |
 |
| Parkoviště večer... |
 |
| ...parkoviště ráno |
 |
| po cestě |
 |
| potůček |
Po cestě k pobřeží jsme omylem narazili na mega
turistický místo Byrkjegal. Dali jsme si tam sváču a připojil se k nám norský
pán. A ptal se, kam se chystáme. Když se dozvědel, že na Preikestolen, vyděsil
se a dodal, že to je „suicidal“ (=sebevražedný). Když jsme mu ale řekli, že
jsme zkušení chodiči, vylezlo z něho, že tam jeho kamarád byl před měsícem
a že se tam v pohodě dá vyjít. Že tam asi bude trochu sníh, ale že to bude
v pohodě. A doporučil nám výlet kousek nad Byrkejdal na obrovský šutry v údolí
Gloppedalen, který do údolí kdysi dávno dovalil ledovec.
 |
| cesta mezi kamením |
Pánovi jsme poděkovali a šli jsme na výlet k nějakým vodopádům,
co byly vyznačený v mapě (v Norsku,
obzvlášť na jaře kdy taje sníh, jsou vodopády úplně všude a fakt velký… proto
je každej vodopád – i velkej – prostě zase jenom další padající voda). Tenhle
byl ale vyjímečnej. Manfossen. Nebyl zařízlej v soutěsce, ani schovanej v lese,
ani se neklikatil roklinou. Jenom padal a hučel. Dalo se vylízt až k němu a
tiše ho pozorovat. Celej. Tenhle vodopád byl opravdicky nádhernej. Od vodopádu
ještě cesta pokračovala na Man Gard, farmu –domeček v údolí pod horama. Co
nás ale moc mile překvapilo byly otevřený dveře v suterénu pro všechny výletníky.
Dali jsme si sváču a konečně vyjeli na Preikestolen.
 |
| vodopád s náma |
 |
| vodopád bez nás :) |
 |
| Man gard - farma v údolí |
 |
| křovíčko porostlý mechem |
 |
| jehňátka! |
Jenže nás překvapila předpověď počasí. Jura vypozoroval, že
přesně v 8 hod přestane pršet, v 9 vykoukne sluníčko a ve 12 zase
začne pršet. Proto jsme vymysleli geniální plán – kempneme kousek od
Preikestolen, v 6 vstaneme, v 7 vyjedeme a v 8 můžeme vyrazit.
2hod tam, 2 zpět a dokonce stihneme sluníčko.
V 6 jsme vstali. V 8 ještě pořád pršelo. V 10hod
nám došlo, že to asi nemá cenu a že dneska nikam nejdeme. Jenže jsme neměli
plán B. Tak jsme museli do obchodu na wifi vykoumat zajímavosti v okolí. Jediný,
co jsme našli, byly lodě nakreslený na šutru-asi dost starý a
čokoládovnu! Stihli jsme obojí. Šutry nic moc (i když tam byly údajně dva druhy lodí a byla to děsná pamětihodnost) a čokoládovna měla zavřeno. Tak jsme
si udělali horkou čokoládu z čokolády z kontyše. Protestně na
parkovišti před čokoládovnou! Byla ale na opačné straně Lysefjordu a tak jsme si
aspon prohlídli Preikestolen z protějšího břehu.
 |
| Lysefjord ze silnice |
 |
| jiný pohled ze silnice :D |
 |
| Preikestolen z druhé strany fjordu |
 |
| romantické foto u fjordu a s Preikestolen ;) |
 |
| úžasné kamené malby ;) |
Na druhý den se poštěstilo a sliníčko krásně svítilo. Dokonce
jsme se mohli i vyspat :).
Bylo 1.5 – první den, kdy byla tůra oficiálně otevřená. A taky státní svátek,
takže všude mraky lidí… typický úděl nejturističtějších míst. Kde jinde se vám
(mimo Brno) ale podaří narazit na českého kamaráda z Osla, že?
 |
| jak jsme potkali kamaráda po cestě |
Preikestolen pěkný, Lysefjord pěkný, ale nuda. Udělali jsme
katalogovou fotku, zacvičili akrojogu 500m nad fjordem a koumali co dál. Objevili jsme ale ve sněhu jeden pár stop
vedoucích k vrcholu hory. Až pojedete na Preikestolen, vylezte si tam.
Odtam je skutečnej výhled. A je tam klid.
 |
| katalogové foto č. 1 |
 |
| katalogové foto č. 2 |
 |
| katalogové foto č.3 |
 |
| Peťan a Lysefjord |
|
|
|
 |
| akrojoga 500m kolmo nad fjordem |
 |
| selfie |
 |
| Bau a Eu |
 |
| Eu a Jura houpajíc nohy 500m nad fjordem |
 |
| vrcholovka s duhou |
A pak už jsme mířili jenom do Bergenu na vlak a domů. Dokud jsme
nepotkali stopaře v protějším směru. Tak jsme otočili auto a zabředli
rozhovor. Čtyři promrzlí, promočení poláci. Ale s úsměvem. Že slezli
Troltungu – kterou jsme kvůli zkušenosti z Kjeragu rovnou zavrhli. Sezona tam
totiž oficiálně začíná až za 2 měsíce! A norové většinou vědí, proč ne dřív. Ale
když to vylezli poláci, my můžeme taky! Zbýval nám poslední den, všechno bude
šíleně hektický,ale to za to prostě stálo. O půlnoci jsme dojeli na parkoviště
v Tyssedalu – výchozí bod. A ráno v 8 vyrazili :).
Ráno to byla sranda, sníh byl zmrzlej, trochu klouzal, ale
šlo to. Pekelně ale svítilo slunko, takže jsme se každou hodinu mazali
opalovákem. Všechno bylo zapadený sněhem. V létě šutrovitý údolí bylo
dohladka zapadaný. Kupodivu se na sněhu šlo mnohem líp než bez něj. Za 4hod
jsme stáli na šutru.
 |
| stejnej šutr v létě a v zimě :) |
 |
| cestou nahoru |
 |
| sněhové pustoprázdno |
 |
| zapadlá nouzová chatka |
 |
| jezero |
 |
| sněžné duny |
Troltunga. Další norská super atrakce, v létě mraky
lidí, v zimě skoro nikdo. Úplně jiný místo než v sezóně – klidný,
zapadený, nerušený… Jen my, a …jihokorejec. Prý sám cestuje po norsku. V zimě???
Blázen… poprosili jsme ho, at nás vyfotí. A spadly mu brýle do propasti. Chudák.
Jenže nás vyfotil děsně blbě, tak na ten kluzkej zledovatělej útes musel ještě
jednou. Fakt mi ho bylo líto. Cestou zpátky jsme se s ním snažili
komunikovat, ale neuměl moc anglicky. Nabídli jsme mu, že ho hodíme do města. A
tak šel celou dobu s náma. A svezl se Žluťákem (kterej má jenom 4 sedadla
a tak musel Jura sedět na zemi :)
).
 |
| zasněžený most |
 |
| Troltunga s výhledem |
 |
| foto od korejce (druhý pokus) |
 |
| my a korejec |
 |
| Bau, Eu, korejec při sestupu ;) |
Ještě ten večer jsme museli hekticky dojet k Bergenu a
ráno se s Eu a Jurou rozloučit. Nás čekala ještě dlouhá cesta do
Geirangeru a jim jel vlak z Bergenu. A kupodivu neujel!
 |
| sob |
 |
| sob 2 |
 |
| přístav v Alesundu |
 |
| cesta kolem pobřeží |
 |
| nádherná skála |
 |
| rybářskej domek |
 |
| žluťák s majákem |
 |
| odraz hory v jezeře |
 |
| Geirangerfjord z Hellesyltu |
 |
| žluťák s kámoškou na trajektu |
 |
| Geirangerfjord |
 |
| to malý bílý, to je nás hotel :) |
Teda jako ten váš příběh, to je fakt něco. Hrozně moc mě to baví číst. Možná i proto, že my jsme se ženou trochu srábci a jezdíme na dovolenou leda tak přes cestovní kancelář a to ještě prověřené destinace jako Itálie nebo Chorvatsko. Ale tak jako člověk to musí brát tak, že si neporučí a pro každého je něco jiného.
OdpovědětVymazatJe fajn číst něco takhle živého a bez zbytečných přikrášlení. Ty momenty, kdy to jede úplně jiným směrem, než člověk plánoval, bývají nakonec nejlepší. Když vyrážím neorganizovaně, mám vždy v batohu pár věcí „pro zichr“. Hodně z nich jsem kdysi pořídil na webu armik, protože tam mají věci, které v pohodě vydrží několik let.
OdpovědětVymazat