Nejlepší zážitky jsou vždycky, když se nejede podle plánu.
Když se věci nedějou tak, jak si to člověk naplánuje. Vždycky, když člověk
někde blbě odbočí, ztratí stopu a nebo když se změní počasí.
Prostě tak nějak typicky náš život.
Po asi měsíčním depresení bez sluníčka, v nekonečných závějích
sněhu, šedi a opelichaných bříz jsme se rozhodli aspoň nachvilku vypadnout z domu.
Chtěli jsme navštívit Zbyňka, kterej pracuje v restauraci pod vlekem a
vždycky nám dá kafe :).
Jenže, jít pěšky znamená – jít dolů po svahu a hlavně, pak se to škrábat zase
nahoru. Aspoň jednosměrně – cestou dolů si můžem pomoct bobama. Ale nahoru je
to pruda. S prknem se zas člověk musí táhnout ke svahu a to je asi 100m –
děsná štreka :D. Takže to vyhrály běžky. Nazujeme před barákem, sjedeme
sjezdovku dolů a na vleku se dostaneme krásně nahoru.
Už jednou jsme podnikli drsňáckej výlet do hor na běžkách –
sjeli jsme to dolů a díky nekonečný síti skiareálu jsme se dostali až nejvejš
jak to šlo. A sjezd je pak sranda :).
Horší bylo, že počasí se mělo dneska zlepšit, jenže místo
toho, aby ve 12hodin vysvitlo sluníčko, začalo chumelit. Dali jsme si kafe a
vyjeli na vleku nahoru směrem domů. Tam jsme ale narazili na vodorovnou běžkařskou
trasu a aby to nebyl tak trapnej výlet, rozhodli jsme se to vzít aspoň kousek a
trošku si i opravdicky zaběžkovat! Díky tomu jsme pak narazili na další
navazující vlek a vyhrála opět lenost, takže jsme si to krásně vyjeli a těšili
se na super sjezd.
Jenže! Vysvitlo sluníčko! Najednou se úplně roztrhaly mraky
a bylo úplně modro. A z horního vleku byl už protaženej 10km okruh údolím
mezi horama. A my měli žízeň a chtěli jsme domů. Vyhrálo ale nadšení, tak jsme
se vydali do údolí. Po asi 10min do kopce to začalo štvát mě. Lyže mi ujížděly
do všech stran a děsně mě to štvalo. Peťan ale inteligentně vzal i vosk (na náš
level naprosto nepotřebnej), lyže mi navoskoval a nádhera! Sice mi to pak
nejelo dolů, ale do kopce se šlo parádně. Pak si je navoskoval i Peťan. Celej
okruh jsme sice nedali, vzali jsme to freeridem v prašanu zkratkou, ale
rozhodně to za to stálo :).
A to nejlepší je, že jsme neprozkoumali celej okruh, tak příště musíme jít
znova. To už si ale vezmeme i svačinku :).
Běžkování mezi horama je prostě totálně jinej level než v lese.
I pro takový losery jako jsme my ;).
 |
| zkratka prašanem |
