Abychom vůbec mohli opustit Švédsko, bylo potřeba dát do
kupy našeho žlutého kamaráda. Ke štěstí mu chyběl nový startér, který jsme si
nechali poslat z ČR a vyměnit ho už nebyl takový problém. To, že
Žluťákovi odkapáva převodový olej,
chladící kapalina a trochu nafty už byly jen drobnější a vedlejší problémky :D
Úspěšně jsme nastartovali a vydali se na 10 denní cestu Norskem směr domů.
První krásnou zastávkou, místem k přespání a místem skvělým k výletu
bylo nádherné Norské ostrovnaté pobřeží v okolí městečka Sandnessjoen, kde jsme
se chystali zdolat vrchol Stortinden, který patří do suprovýho hoskýho
masivečku zvaného Sedm sester (7 vrcholů naskládaných v řadě těsně vedle sebe
stoupajících přímo od moře do 1000m). Vyrazili jsme v pozdním ránu
naspeedovaní po půlroční výletové pauze. Brzo se však začaly projevovat svalové
disfunkce. Tělo které na tento pohyb nebylo zvyklé začlo mírně protestovat. Ale
překonávali jsme se a snažili se držet tempo. Skvělý pocit a vědomí, kde jsme se pokládali téměř
za vysokohorské drsňáky, s dobrýma botama a batohem na zádech, prodírající
se drsnými skalami do prudkýho kopce, skončil ve chvíli, kdy nás začali
předbíhat norští pejskaři nejrůznějšího věku, obutí do lehkých tenisek nebo
sandálů s půllitrovkou v ruce. Vědomí, že český vysokohorský turista
= norský pejskař, bylo trochu zklamání, ale naštěstí jsme se nevzdali a
pokračovali v cestě. Sranda nás začla přecházet asi půl kiláku před
vrcholem, kdy sklon cesty začal překonávat 45° a kameny pokryl sníh. Úplný
vrchol jsme nezdolali, protože by to
byla témeř sebevražedná mise (samozřejmě NE pro nory. Ti nás vesele obcházeli a
pokračovali v teniskách sněhem dál.) Ale i tak to stálo za to! Výhled
odtud byl nádherný. Tisíce ostrůvků rozkládajích se v moři pod námi,
zasněžené horské masivy v zádech, nádherná podívaná! Cestu zpátky
k autu jsem si ještě trochu prodloužili takovou vyhlídkovou oklikou a byli
jsme spokojení.
|
masivek Sedm sester |
|
nejbližší vrchol jsme málem zdolali |
|
skákací :) |
|
pod vrcholem |
Následující cestou, kolem mohutných peřejí a vodopádů a nádhernou krajinou dlouhou asi 500km, jsme se dostali k městečku Kristiansund na Atlantic road. Je tady asi 10 ostrovů, které jsou propojeny silnicí díky mostům různé délky i výšky, a z nich je jeden rozšířenej i pro pěší turisty, takže nabízí i skvělou možnost k rybaření. První u prutu jsem byl já, ale asi jsem chytal na špatným místě protože to skončilo s nulou na kontě. Pak se do toho pustila Baruš. Během 10 minut nalovila 4 ryby! Nevím jak to udělala, ale měli jsme večeři
J Na místě jsem je asi trošku neodborně kuchnul, večer vykuchal a po grilování na ohýnku byly výborný. Čerstvě nachytaný jsou nejlepší. Jediná nevýhoda na rybách je, že ten smrad rybiny jsem z ruk dostával ještě asi další dva dny.
|
luxusní kontyšový nákup. hlavně sýry nejrůznějšího druhu |
|
sobí párek :) |
|
jarní peřeje |
|
rozmrzájící jezero. nádherný místo |
|
klídeček u jezera |
|
konečně na rybách a Baruš superúspěšná |
|
a už je to na ohni |
Další cesta nás vedla ještě na (na norské poměry) nedaleký ostrůvek Runde. Sídliště papuchálků. Na tomto hornatém ostrůvku je možné odělat výlet, dostat se na menší náhorní plošinu a pak z vrcholu útesů pozorvat nejrůznější druhy ptáků. Papuchálci, ale nikde! Za to jsme ale viděli několik nízko letících orlů, káňat a jiných dravých ptáků. Ale nevzdávali jsme se. Dozvěděli jsme se, že se kolem ostrova dělají okružní jízdy a že jediná tento den, vyráží asi za půl hodiny. Kopec jsme vyloženě seběhli, pak rychle do auta pro kartu a už jsme měli lístky na loď. Teď se jen rychle přesunout do přístavu, aby neodpluli bez nás.
Na lodi nás bylo 5 turistů 4 foťáky a jeden kormidelník. Ikdyž vlastníme teleobjektiv, tak náš foťák vypadal jako miminko mezi ostatními obry a skoro jsme se styděli ho vytáhnout. Jedním z turistů byla asi 70ti letá babička, jejiž foťák by ji na výšku možná i převyšoval :D Ale plavba byla skvělá, kormidelník vtipnej a papuchalky jsme fakt viděli! J Všichni se v tu dobu houpali v hejnech na hladině. Avšak díky naší technické neschopnosti z fotek papuchálků až tak moc není. Ale pak jsme viděli spoustu kormoránů, orli, spoustu racků různých druhů, a další ptactvo. Nejvtipnější na tom bylo, že kormidelník nám všechny ptáky představoval pomocí obrázků, na kterých je měl ze zadu popsaný i v češtině, takže nám vždycky s vtipným přízvukem četl jména.
|
na vyhlídce |
|
v dálce maják a širé moře |
|
ostrov RUNDE s Norskem v pozadí |
|
konečně papuchálci |
|
naše nejlepší fotka papuchálka :D |
|
papuchálčí útesy |
|
na lodi |
|
kormorání a jejich posraná skála :) |
|
naše loďka v přístavu |
|
směr Geiranger |
|
jen ta cesta nebyla ještě pro žluťáka uplně sjízdná.
Možná tak pro rolbu :D |
Následující cesta do Osla už vedla přes známá místa. Kolem ledovce
Jostedalsbreen, silnicí 51 přes Jotunheimen až do hlavního města. V Oslu
jsme měli přespání u našich českých kamarádů Roberta a Markéty. Skvěle jsme
popovídali,trochu se napili a ochutnali skvělé Robertovo sushi. Na oplátku jsme
přivezli pizza těsto se spoustou skvělých surovin, ale vůbec se nám to
nepovedlo, takže trochu trapas.
Ráno jsme se pak rozloučili a vyjeli na Brno. To už vlastně nebylo nic
zajímavýho, je 2 dny jízdy a z toho 6 hodin odpočinku na trajektu
Trelleborg-Rostock.
Závěrem: JSME DOMA J