Hurá domů aneb naposledy Norskem

Abychom vůbec mohli opustit Švédsko, bylo potřeba dát do kupy našeho žlutého kamaráda. Ke štěstí mu chyběl nový startér, který jsme si nechali poslat z ČR a vyměnit ho už nebyl takový problém. To, že Žluťákovi  odkapáva převodový olej, chladící kapalina a trochu nafty už byly jen drobnější a vedlejší problémky :D

Úspěšně jsme nastartovali a vydali se na 10 denní cestu Norskem směr domů.
První krásnou zastávkou, místem k přespání a místem skvělým k výletu bylo nádherné Norské ostrovnaté pobřeží  v okolí městečka Sandnessjoen, kde jsme se chystali zdolat vrchol Stortinden, který patří do suprovýho hoskýho masivečku zvaného Sedm sester (7 vrcholů naskládaných v řadě těsně vedle sebe stoupajících přímo od moře do 1000m). Vyrazili jsme v pozdním ránu naspeedovaní po půlroční výletové pauze. Brzo se však začaly projevovat svalové disfunkce. Tělo které na tento pohyb nebylo zvyklé začlo mírně protestovat. Ale překonávali jsme se a snažili se držet tempo. Skvělý  pocit a vědomí, kde jsme se pokládali téměř za vysokohorské drsňáky, s dobrýma botama a batohem na zádech, prodírající se drsnými skalami do prudkýho kopce, skončil ve chvíli, kdy nás začali předbíhat norští pejskaři nejrůznějšího věku, obutí do lehkých tenisek nebo sandálů s půllitrovkou v ruce. Vědomí, že český vysokohorský turista = norský pejskař, bylo trochu zklamání, ale naštěstí jsme se nevzdali a pokračovali v cestě. Sranda nás začla přecházet asi půl kiláku před vrcholem, kdy sklon cesty začal překonávat 45° a kameny pokryl sníh. Úplný vrchol jsme  nezdolali, protože by to byla témeř sebevražedná mise (samozřejmě NE pro nory. Ti nás vesele obcházeli a pokračovali v teniskách sněhem dál.) Ale i tak to stálo za to! Výhled odtud byl nádherný. Tisíce ostrůvků rozkládajích se v moři pod námi, zasněžené horské masivy v zádech, nádherná podívaná! Cestu zpátky k autu jsem si ještě trochu prodloužili takovou vyhlídkovou oklikou a byli jsme spokojení.

most do zatáčky, na to jsou experti

masivek Sedm sester

nejbližší vrchol jsme málem zdolali

skákací :) 

pod vrcholem

Následující cestou, kolem mohutných peřejí a vodopádů a nádhernou krajinou dlouhou asi 500km, jsme se dostali k městečku Kristiansund na Atlantic road. Je tady asi 10 ostrovů, které jsou propojeny silnicí díky mostům různé délky i výšky, a z nich je jeden rozšířenej i pro pěší turisty, takže nabízí i skvělou možnost k rybaření. První u prutu jsem byl já, ale asi jsem chytal na špatným místě protože to skončilo s nulou na kontě. Pak se do toho pustila Baruš. Během 10 minut nalovila 4 ryby! Nevím jak to udělala, ale měli jsme večeři J Na místě jsem je asi trošku neodborně kuchnul, večer vykuchal a po grilování na ohýnku byly výborný. Čerstvě nachytaný jsou nejlepší. Jediná nevýhoda na rybách je, že ten smrad rybiny jsem z ruk dostával ještě asi další dva dny.

luxusní kontyšový nákup. hlavně sýry nejrůznějšího druhu

sobí párek :)

jarní peřeje

rozmrzájící jezero. nádherný místo

klídeček u jezera

konečně na rybách a Baruš superúspěšná

a už je to na ohni 

Další cesta nás vedla ještě na (na norské poměry) nedaleký ostrůvek Runde. Sídliště papuchálků. Na tomto hornatém ostrůvku je možné odělat výlet, dostat se na menší náhorní plošinu a pak z vrcholu útesů pozorvat nejrůznější druhy ptáků. Papuchálci, ale nikde! Za to jsme ale viděli několik nízko letících orlů, káňat a jiných dravých ptáků. Ale nevzdávali jsme se. Dozvěděli jsme se, že se kolem ostrova dělají okružní jízdy a že jediná tento den, vyráží asi za půl hodiny. Kopec jsme vyloženě seběhli, pak rychle do auta pro kartu a už jsme měli lístky na loď. Teď se jen rychle přesunout do přístavu, aby neodpluli bez nás. 

Na lodi nás bylo 5 turistů 4 foťáky a jeden kormidelník. Ikdyž vlastníme teleobjektiv, tak náš foťák vypadal jako miminko mezi ostatními obry a skoro jsme se styděli ho vytáhnout. Jedním z turistů byla asi 70ti letá babička, jejiž foťák by ji na výšku možná i převyšoval :D Ale plavba byla skvělá, kormidelník vtipnej a papuchalky jsme fakt viděli! J Všichni se v tu dobu houpali v hejnech na hladině. Avšak díky naší technické neschopnosti z fotek papuchálků až tak moc není. Ale pak jsme viděli spoustu kormoránů, orli, spoustu racků různých druhů, a další ptactvo. Nejvtipnější na tom bylo, že kormidelník nám všechny ptáky představoval pomocí obrázků, na kterých je měl ze zadu popsaný i v češtině, takže nám vždycky s vtipným přízvukem četl jména.

na vyhlídce

v dálce maják a širé moře

ostrov RUNDE s Norskem v pozadí

konečně papuchálci

naše nejlepší fotka papuchálka :D

papuchálčí útesy

na lodi

kormorání a jejich posraná skála :)

naše loďka v přístavu

směr Geiranger

jen ta cesta nebyla ještě pro žluťáka uplně sjízdná.
Možná tak pro rolbu :D

Následující cesta do Osla už vedla přes známá místa. Kolem ledovce Jostedalsbreen, silnicí 51 přes Jotunheimen až do hlavního města. V Oslu jsme měli přespání u našich českých kamarádů Roberta a Markéty. Skvěle jsme popovídali,trochu se napili a ochutnali skvělé Robertovo sushi. Na oplátku jsme přivezli pizza těsto se spoustou skvělých surovin, ale vůbec se nám to nepovedlo, takže trochu trapas.
Ráno jsme se pak rozloučili a vyjeli na Brno. To už vlastně nebylo nic zajímavýho, je 2 dny jízdy a z toho 6 hodin odpočinku na trajektu Trelleborg-Rostock.

 Závěrem: JSME DOMA J