Kodaň. Kolony cyklistů. Christianina. Konečně Švédsko. Ikea. A první nákup ;)

Po tom, co jsme včera zažili, mám potřebu napsat další part of our story.
Začlo to vjezdem do Dánska. A taky tím, že v Dánsku fakt nic zajímavýho není. Kromě Kodaně, dlouhejch 20km mostů...a Legolandu! a protože to nebyla až taková zajížďka a v průvodci psali, že vstupný je přijatelný, museli jsme tam zajet. Realita nás až tak nepřekvapila. Co nás ale zlomilo byl fakt, že věkovej průměr lidí, co se tam pohybovali byl tak 5-8let. A za cca 850kč  nám to zklamání nestálo... takže jsme to rychle otočili zpátky. Musíme si nejdřív pořídit děti.

Taky je všude moře a rovina, tak jsme chtěli vytáhnout kola a trochu se projet. Zajeli jsme kousek bokem, ale zvítězila lenost, takže jsme se po pobřeží jenom prošli. Hustý bylo, že všechny ty oblázky byly placákový a kulatý - asi 2 hodiny jsme házeli žabky. Btw: už jste někdy zkoušeli házet žabky levou rukou? ne? rozhodně to zkuste!

žabky v moři :)

večerní klídek..

Kodaň. Kdo se s náma před cestou bavil, tak musel vědět, že tam strašně chceme. Je to ráj cyklistů a je tam Christianina (nezávislej Hippie stát, podle wiki není členem EU. Jsou to starý kasárny, který chtělo město roku 1971 zbourat, ale nastěhovaly se tam pochybný individua, odmítly to opustit a chtěly nezávislost. Politici jim ustoupili a nazvali to sociálním experimentem. Samozřejmě se to zvrhlo. Teď to žije z turistů, ale tu atmosféru to furt má..jenom se tam nesmí fotit)

A teď ty kola. Že má každej směr svoji luxusní, širokou, jednosměrnou cyklostezku, semafory a přechody, to mě až tak nepřekvapilo. To že tam budeme s horskýma kolama za šašky taky ne. Ale že mě budou suveréně předjíždět ženský v sukničkách, šatičkách, na podpatkách, chlapi v obleku...na rozhrkaným kole bez přehazovačky... to jsme nečekali! A ty kolony a davy cyklistů taky ne. A ten zmatek, když vás proud cyklistů unáší cestou, kterou vůbec jet nechcete, to je taky vtipný. Super ale je, že pánem Kodaňskýho provozu je fakt kolo, takže když se vám povede vyjet z pelotonu a zjistíte, že jedete na červenou a jste jediní uprostřed křižovatky a nevíte, co teď, auta vás nechaj vklidu se rozhodnout a odjet, netroubí a pak až jedou. Skvělý! Tohle byl fakt zážitek. Kam se hrabe Holandsko ;).

peloton cyklistů

Peťan v pelotonu

Švédsko dělí od Dánska 20km dlouhej visutej most. Je prostě jenom dlouhej, jinak je to nuda. Ale jsou na něj strašně hrdí. A co je první věc, kterou prostě musíte udělat ve Švédsku? Zajít zadarmo na kafe do Ikei (ano,ano, ta kartička platí všude ;) ). A koňský koule tu stojej stejně jako u nás, což je taky výhoda.

A teď k nákupu! Aneb ano, takhle se tu hodláme celou dobu stravovat :). V kontejnerech. Na to jsme se těšili už z Brna, protože tohle je hledání pokladů! a hlavně je to zdarma :). Včera jsme narychlo zastavili u Lidlu a našli jsme tam bednu plnou plat s vajíčkama. Peťan vzal jenom 4x12ks, ale i tak teď budeme pár dní jíst jenom vejce :D. Taky jsme vzali nějaký pečivo, čokoládový mufiny, zeleninu, ovoce, žampiony, mlíko (ani nebylo prošlý) a brambory. Tohle mi chybělo...

O měsíc pozdeji. Pan architekt. Paní řidička. Zbloudilý brit. Dánsko.

První zprávy z druhého pokusu o dobytí  Norska. Za sebou máme 1600km a jsme daleko za hranicemi Dánska. U Kodaně. Pořád se těšíme a pořád se máme rádi...ponorka zatím nikde ;).

Ale popořadě.

Tentokrát jsme se na cestu připravili o něco líp (a taky vezeme 2x víc věcí ;) )

 (a taky při posledním průjezdu německem jsme u Saskýho Švýcarska potkali lidi navlečený do feratovýho setu. Přišlo nám potupný se jich ptát, kde lezli, že bysme chtěli lízt taky.. takže jsme byli rádi, že jsme si to mohli najít doma  :) ). No a Peťan se chtěl kouknout na domky, který navrhnul a teďka se staví…přeci jen jsou to realizace jeho projektů. 

A tak první zastávka po cestě byla v Boskovicích, kde se mu staví celá obchodní pasáž na náměstí. Jako fakt dresnej pocit zeptat se dělníků, jestli si to můžem projít a nafotit, že je spoluarchitekt toho baráku. Dost frajerský. Jenom mu změnili barvu fasády. Naštěstí.

  

Další domek se měl stavět v Českým ráji. Starou stodolu  Peťan transformoval na wellnes centrum, jenže to prý neprošlo přes památkáře, takže nebylo jistý, jestli ji vůbec začli rekonstruovat. O to větší měl pak radost, když zjistil, že to stavěj přesně podle jeho návrhu :). Pěkný,no. 

 a pár fotek z Jičína pro maminku:

A konečně. Vysněný Saský Švýcarsko. Pískovce, lesy, pískovce… aaach. Našli jsme luxusní okružní trasu H……………….. . A jezdila tam horská šalina. Vyrazili jsme z parkoviště nad Bad Schnadau. Asi po hodině procházky pod skalama začínala ferata. Dali jsme sváču, oblíkli úvazky a přišla další skupinka. Mluvili anglicky, tak jsme se s nima dali do řeči. Briti. Z Manchestru. Před nás jít nechtěli, že budou pomalejší. Tak jsme jim utekli. Nahoře jsme chtěli dát vrcholový pivo, který jsme si samozřejmě zase zapomněli vzít. A tak jsme šli dál. Zachvilu nás dohnal jeden z britů. Vtipný (možná spíš smutný) je, že ani nevíme, jak se jmenoval. Že zbytek jeho skupinky se bál a tak on to vylezl sám a ted s nima má sraz na vyhlídce kdesi. A jestli nemáme mapu. Mapu jsme měli. Vytištěnou. Takže nic moc. Nabídli jsme mu, ať jde s náma, že tak jdeme taky. Asi hodinu jsme pak šli společně. Na to, že byl věkem asi jako naši rodiče, byl skvělej. Na vyhlídce jsme ale zbytek skupiny nenašli. Tak jim volal. Prý jsou u WildeHolle. Netušili jsme kde to je, mapu jsme na to neměli. Zeptali jsme se a šli naslepo. Když jsme pak našli jeho skupinku (stejně uplně mimo domluvený místo), řekli nám, že ho nechcou, ať si ho necháme. Kamarádi.

Naši naplánovanou tůru už jsme nedošli. Bylo to kousek zpátky na parkoviště. A protože bylo vedro, aspon jsme se vykoupali v potůčku. 

Německý dálnice jsou sice super,ale pro nás, co dosahujem max rychlosti 85km/hod, zbytečná nuda. Okresky jsou zajímavější. Není na nich žádnej provoz, pořád je na co se dívat a hlavně, jsou v úplně luxusním stavu. Ideální příležitost mě konečně naučit řídit. Nechápu, proč jsem se 7 let bránila. Stačil jeden den, 400km, a je ze mě řidič :). A vůbec to není špatný, když se můžeme střídat :).  

A jeli jsme trajektem! Za 5euro, přes Labe, omylem, … ale jeli! 

A jsme v Dánsku. Začátek Skandinávie…

Out of topic aneb mezitím v Brně

Tohle bude jenom o chlubení. Protože ty nejlepší příležitosti na nás čekaj fakt všude. A vždycky. A je to fakt neuvěřitelný, jak můžou být ve finále všechny průsery super :). Jenom si nenechat ničím zkazit náladu a být nadšenej do všech možností, který se naskýtaj. Nesnáším tyhle kecy, ale co už.

Takže když už se auto pokazilo, v německým servisu oprava vyšla na 1000euro a týden práce, rozhodli jsme se potupně vráti domů (k radosti všech škodolibců ;) ). Žluťák se opravuje.. a my máme spoustu času. Takže....

Peťan vždycky toužil po dýmce. Stačilo pár dní volna, den příprav a studia, den vyřezávání a pár hodin leštění... a je to tu :). Má ji. Krásnou. Plně funkční. 100% originální a jeho. Kdyby se nám Žluťák nepokazil, kdoví kdy by se k tomu dostal. Takže máme fakt radost ze smysluplně využitýho času :).

Bára vždycky toužila prodávat svoje tašky někde na jarmarku. Takže když přišla nabídka, že by mohla ušít pár tašek a zúčastnit se Jarmarku Studia Pekařská Brno, neváhala ani minutu :). Takže teď pořád šije. A teď reklama: 23.5. od 11hod si budete moct moje tašky a pouzdýrka koupit. Já tam osobně nebudu, ale moje tašky ano :), takže pokud na mě chcete mít památku, stavte se (Pekařská 24, a nebudou tam jenom moje tašky, ale i velká hromada dalších handmade věcí ).

Teď už jenom opravit to auto... a nebo čekat na další příležitosti :)