sobota 30. května 2015

Krásy Geirangeru aneb první měsíc v práci



Do Geirangeru jsme se fakt hodně těšili. Geirangerfjord je totiž údajně nejkrásnější fjord v Norsku a jako jedinej je zapsanej v UNESCO. V sezonu je to tu děsivý, mračna turistů…o to je to tu krásnější, když sezona ještě nezačala. Populace Geirngeru je 250 lidí. Je to opravdu malinká vesnička. Mezi horama a fjordem.  

Z Alesundu jsme nejdřív chtěli jet do Geirangeru z jihu. Cesta byla Vinterstengt (v zimě neprůjezdná), ale otvírat ji měli 1.5. . Jenže nám nějak nevyšel čas a jeli jsme kratší cestou ze severu. Naštěstí. Cesta z jihu byla pořád neprůjezdná! A když jsme se ptali v Geirangeru paní na Turistických informacích, řekla nám, že nikdo neví jaký bude počasí a tak tím pádem nikdo neví, kdy tu cestu zprůjezdní. Týden…dva…? Who cares… nejdřív jsme nechápali. Hlavní tah na Geiranger a nikdo neřeší, kdy se otevře??? 

závěje sem, závěje tam
vinterstegt těsně po otevření
jak asi vypadá ta mašinka, co to tak strouhá

Postupem času nám to cvaklo… cestu otevřeli asi za 10 dní. Sezona začla a turisti mohli konečně jezdit ze všech stran. Když ji pak ale za týden zase zavřeli, protože se utrhla lavina, nikomu to neoznámili (hosti se vraceli, že se nemůžou dostat pryč) a nikdo neřešil kdy se zase otevře… už nás to nepřekvapilo. Noři jsou prostě zvyklí přizpůsobit se přírodním vlivům a tak to prostě je. Nejde tam projet? Pojedu o 500km delší objížďkou… no problem. 

My pracujeme v malým hotýlku úplně nad vesnicí. Hotel se jmenuje Utsikten = výhled. Je to 100let starý hotel a je z něho fakticky nádhernej výhled. A máme se skvěle. Celkem je nás tu 13lidí personálu – věkově stejně starých. A Troja-hotelovej husky. takže super parta lidí a super okolí.

fešáci
záchodové okénko - s výhledem :)
 
Hotel Utsikten
oběd na terase


Pár fotek z výletů a z Geirangerské flory a fauny :) :

vodopád a já (ta červená tečka :) )
vodopád Storseterfossen

cesta pod vodopádem


hory, hotel Utsikten a serpentiny do vesnice
vikingská loď

stařičký mostek v Geirangeru
přístav u Geirangerfjordu

serpentiny nad fjordem
Peťan a Troja v ovčí ohradě

zvědavý jehňátka
zvědavý lamy


srandovní lama

zase Geirangerfjord
přístav z vyhlídky


streetart v Geirangeru

Troja
orel

Hotel Utsikten (ten bílej flek v mlze :) )
Cruise ship ve fjordu
přeslička
kapradina


Kromě výletů po okolí jsme tu taky zažili norskej největší státní svátek – 17.5. děsně to slaví v Oslu – průvody, královská rodina v kočáru… no prostě velká sláva. Že to budou slavit i v Geirageru nás celkem překvapilo :). A průvod v tradičních krojích jsme si nemohli nechat ujít.

konečně jsme využili naši norskou vlaječku

Geirangerská čokoládovna slaví
malý krojovaný chlapeček

farmáři jsou tu bohatí ;)

úterý 19. května 2015

Neponaučitelní aneb trip s Eu a Ju - část 2 - šutry



první díl zde: http://smiletoyellow.blogspot.cz/2015/05/stehovaci-trip-s-eu-ju-aneb-ctvero.html

Z Tverdestrandu jsme se vydali do Arendalu – legendárnního města, ve kterým se točilo Frozen. Samozřejmě jsme byli zklamaní, protože tam nebyl ani sníh, ani Elsa a Anna. Ale bylo to celkem pěkný pobřežní městečko. 

soutěska vodopádu Dorgefoss po cestě
změna počasí

Každopádně pak už jsme se konečně vydali k vysněnému bodu naší výpravy- na šutr zvaný Kjerag (čti Šerak). Krajina se od pobřeží během jednoho odpoledne změnila z 15° na 0°a ze zelené na bílou. Už jsme ale byli zkušení mazáci a věděli jsme, že když je cesta na Kjerag zvaná vinterstengt, znamená v zimě zavřená. Stejně jsme tam ale jeli. Projistotu. Co kdyby náhodou…. Ne. Byla zavřená. 

Zavřený byly i celoročně otevřený turistický informace. A všude bílo. Z mapy jsme ale vyčetli, že tam je někde chata, kde se dá zdarma přespat. Už jsme se z ní ale nedočetli, že to je chatová oblast a že tu chatu budeme mezi všema těma chatama dost blbě hledat. Tak jsme si ustlali na parkovišti. A ráno nás čekalo sněhové převapení. Tak jsme se rychle sbalili a odjeli do tepla k pobřeží. Vidět ale naživo sněžný králíky rozhodně stálo za to.

opravdu zavřeno
Parkoviště večer...
...parkoviště ráno
po cestě

potůček
Po cestě k pobřeží jsme omylem narazili na mega turistický místo Byrkjegal. Dali jsme si tam sváču a připojil se k nám norský pán. A ptal se, kam se chystáme. Když se dozvědel, že na Preikestolen, vyděsil se a dodal, že to je „suicidal“ (=sebevražedný). Když jsme mu ale řekli, že jsme zkušení chodiči, vylezlo z něho, že tam jeho kamarád byl před měsícem a že se tam v pohodě dá vyjít. Že tam asi bude trochu sníh, ale že to bude v pohodě. A doporučil nám výlet kousek nad Byrkejdal na obrovský šutry v údolí Gloppedalen, který do údolí kdysi dávno dovalil ledovec. 


cesta mezi kamením


Pánovi jsme poděkovali a šli jsme na výlet k nějakým vodopádům, co byly vyznačený v mapě (v Norsku, obzvlášť na jaře kdy taje sníh, jsou vodopády úplně všude a fakt velký… proto je každej vodopád – i velkej – prostě zase jenom další padající voda). Tenhle byl ale vyjímečnej. Manfossen. Nebyl zařízlej v soutěsce, ani schovanej v lese, ani se neklikatil roklinou. Jenom padal a hučel. Dalo se vylízt až k němu a tiše ho pozorovat. Celej. Tenhle vodopád byl opravdicky nádhernej. Od vodopádu ještě cesta pokračovala na Man Gard, farmu –domeček v údolí pod horama. Co nás ale moc mile překvapilo byly otevřený dveře v suterénu pro všechny výletníky. Dali jsme si sváču a konečně vyjeli na Preikestolen.

vodopád s náma
vodopád bez nás :)

Man gard - farma v údolí

křovíčko porostlý mechem

jehňátka!
Jenže nás překvapila předpověď počasí. Jura vypozoroval, že přesně v 8 hod přestane pršet, v 9 vykoukne sluníčko a ve 12 zase začne pršet. Proto jsme vymysleli geniální plán – kempneme kousek od Preikestolen, v 6 vstaneme, v 7 vyjedeme a v 8 můžeme vyrazit. 2hod tam, 2 zpět a dokonce stihneme sluníčko.
V 6 jsme vstali. V 8 ještě pořád pršelo. V 10hod nám došlo, že to asi nemá cenu a že dneska nikam nejdeme. Jenže jsme neměli plán B. Tak jsme museli do obchodu na wifi vykoumat zajímavosti v okolí. Jediný, co jsme našli, byly lodě  nakreslený na šutru-asi dost starý a čokoládovnu! Stihli jsme obojí. Šutry nic moc (i když tam byly údajně dva druhy lodí a byla to děsná pamětihodnost) a čokoládovna měla zavřeno. Tak jsme si udělali horkou čokoládu z čokolády z kontyše. Protestně na parkovišti před čokoládovnou! Byla ale na opačné straně Lysefjordu a tak jsme si aspon prohlídli Preikestolen z protějšího břehu.

Lysefjord ze silnice
jiný pohled ze silnice :D

Preikestolen z druhé strany fjordu
romantické foto u fjordu a s Preikestolen ;)
úžasné kamené malby ;)









 Na druhý den se poštěstilo a sliníčko krásně svítilo. Dokonce jsme se mohli i vyspat :). Bylo 1.5 – první den, kdy byla tůra oficiálně otevřená. A taky státní svátek, takže všude mraky lidí… typický úděl nejturističtějších míst. Kde jinde se vám (mimo Brno) ale podaří narazit na českého kamaráda z Osla, že?

jak jsme potkali kamaráda po cestě

Preikestolen pěkný, Lysefjord pěkný, ale nuda. Udělali jsme katalogovou fotku, zacvičili akrojogu 500m nad fjordem a koumali co dál. Objevili jsme ale ve sněhu jeden pár stop vedoucích k vrcholu hory. Až pojedete na Preikestolen, vylezte si tam. Odtam je skutečnej výhled. A je tam klid.

katalogové foto č. 1
katalogové foto č. 2




katalogové foto č.3
Peťan a Lysefjord


akrojoga 500m kolmo nad fjordem


selfie
Bau a Eu

Eu a Jura houpajíc nohy 500m nad fjordem

vrcholovka s duhou



 A pak už jsme mířili jenom do Bergenu na vlak a domů. Dokud jsme nepotkali stopaře v protějším směru. Tak jsme otočili auto a zabředli rozhovor. Čtyři promrzlí, promočení poláci. Ale s úsměvem. Že slezli Troltungu – kterou jsme kvůli zkušenosti z Kjeragu rovnou zavrhli. Sezona tam totiž oficiálně začíná až za 2 měsíce! A norové většinou vědí, proč ne dřív. Ale když to vylezli poláci, my můžeme taky! Zbýval nám poslední den, všechno bude šíleně hektický,ale to za to prostě stálo. O půlnoci jsme dojeli na parkoviště v Tyssedalu – výchozí bod. A ráno v 8 vyrazili :).

Ráno to byla sranda, sníh byl zmrzlej, trochu klouzal, ale šlo to. Pekelně ale svítilo slunko, takže jsme se každou hodinu mazali opalovákem. Všechno bylo zapadený sněhem. V létě šutrovitý údolí bylo dohladka zapadaný. Kupodivu se na sněhu šlo mnohem líp než bez něj. Za 4hod jsme stáli na šutru. 

stejnej šutr v létě a v zimě :)
cestou nahoru

sněhové pustoprázdno
zapadlá nouzová chatka

jezero
sněžné duny

Troltunga. Další norská super atrakce, v létě mraky lidí, v zimě skoro nikdo. Úplně jiný místo než v sezóně – klidný, zapadený, nerušený… Jen my, a …jihokorejec. Prý sám cestuje po norsku. V zimě??? Blázen… poprosili jsme ho, at nás vyfotí. A spadly mu brýle do propasti. Chudák. Jenže nás vyfotil děsně blbě, tak na ten kluzkej zledovatělej útes musel ještě jednou. Fakt mi ho bylo líto. Cestou zpátky jsme se s ním snažili komunikovat, ale neuměl moc anglicky. Nabídli jsme mu, že ho hodíme do města. A tak šel celou dobu s náma. A svezl se Žluťákem (kterej má jenom 4 sedadla a tak musel Jura sedět na zemi :) ).
zasněžený most
Troltunga s výhledem

foto od korejce (druhý pokus)
my a korejec

Bau, Eu, korejec při sestupu ;)
Ještě ten večer jsme museli hekticky dojet k Bergenu a ráno se s Eu a Jurou rozloučit. Nás čekala ještě dlouhá cesta do Geirangeru a jim jel vlak z Bergenu. A kupodivu neujel!

takže ještě pár fotek z dvoudenního pobytu v Alesundu a naše cílová stanice - Hotel Utsikten, Geiranger

...úplně všechny fotky včeně bezva panoramat najdete zde: http://goblinek.rajce.idnes.cz/Expedice_Norway_-_stehovani/

sob
sob 2

přístav v Alesundu
cesta kolem pobřeží

nádherná skála
rybářskej domek

žluťák s majákem
odraz hory v jezeře
Geirangerfjord z Hellesyltu
žluťák s kámoškou na trajektu

Geirangerfjord

to malý bílý, to je nás hotel :)