Se změnou práce, změna místa bydliště. Ideální příležitost skončit s aupair
v Oslu o 14 dní dřív a po cestě do Geirangeru si něco užít. Skvělá příležitost
taky pro Elišku (dále jen Eu, která slavila 5 let výročí od studijního pobytu v Bo
ještě jednou se tam chtěla podívat
(Eliška je skvělý příklad toho, že práce je
hloupá výmluva pro NEcestování. Při podpisu nové pacovní smlouvy si totiž
vyžádala 14denní volno na Norsko! A to se cení, todleto ;) ).
Ještě než jsme vyzvedli Juru s Eliškou na letišti, byli jsme pozvaní do sushi restaurace Nozu v centru Osla na sushi od sushimastera Roberta. Něco tak dobrýho jsme v životě nejedli (ani od maminky! ;) ).
Tudíž jsme nejdřív z Osla v úterý zamířili do Bo prožít
návrat ke kořenům (Eu byla první
propágatorkou Norska a její přednáška nás tenkrát nadchla tak, že jsme se do Norska vydali poprvé. A pak ještě párkrát znovu ;)).
JENŽE v Bo
na nás čekala kamarádka kamarádky, která měla volno až od čtvrtka. Proto jsme
zvolili nádhradní program a jeli do městačka Rjukan, kde jsme chtěli vylízt horu
Gausta, ze který je údajně vidět 1/6 norska. A to jsme prostě museli vidět. JENŽE
nám samozřejmě nedošlo, že i když je v Oslu 15°, nemusí tak být všude. Krajina
s celkem rychle změnila ze zelené na bílou. A že Vinterstengt je označení
cesty, která se v zimě kvůli neprůjezdnosti zavírá. A že když všude píšou,
že se otvírá nejdřív v květnu, v dubnu prostě bude zavřená. Ó jak
překvapivé ;).
Naštěstí do Rjukanu jsme se dostali oklikou. A zeptali se paní
na Informacích. Ta nám oznámila, že cesta je zavřená. A že na Gaustu se
nedostaneme. Nevěřili jsme jí a jeli se kouknout. Cesta byla zavřená a na
Gaustu jsme se nedostali.
Zvolili jsme alternativní program a tentokrát paní z informací
důvěřovali – šli jsme do muzea a na výlet lanovkou. Rjukan je malý městečko v údolí, který mělo mega
vodopád, ze kterýho teď maj elektrárnu. Během druhé sv. války ji zabrali němci
a vyráběli tam těžkou vodu (viz film Hrdinové z Telemarku). A protože je
to městečko úplně schovaný mezi horama, v zimě tam (i díky skoro polární
noci) nesvítilo slunko. A tak se pár koumáků dalo dohromady a na skálu nad
městem umístili nějaký speciální zrcadla, který odráží sluníčko na náměstí :). Krásný. A hodně
zajímavý městečko.
|
kostelík v Heddalu |
|
elektrárna v Rjukanu- "Opera" |
|
sluneční zrcadla nad Rjukanem |
Trip co nám doporučila paní z informací začínal pod
lanovkou. Už asi stárneme, protože jsme se potupně nechali vyvézt. Výlet, co
nám paní doporučila, by byl asi super v létě. JENŽE v zimě a mimo
turistickou sezonu tam prostě nikdo nechodí. Nikdo ty stezky neprošlapává. A norové
moc neznačí. Takže jsme se hned ztratili. Což ale nevadilo, protože jsme si
díky tomu mohli chodit sněhem křížem krážem a vesele zapadávat do sněhu ;).
|
boření ve sněhu |
|
hora Gausta |
|
dalekohled na Gaustu |
|
svačinka s výhledem |
|
Eliščin andělíček |
|
kamarád v nouzi :D |
Na přejezd do Bo jsme zvolili horší silnici, kterou jsme
původně vůbec jet nechtěli, protože Žluťák nemá rád prudký serpentiny. Úplně náhodou jsme tak ale narazili na super vyhlídku
do hluboké rokle, kde dřív tekl vodopár Rjukanfossen, projeli nádhernou
zasněženou cestou a našli spoustu super jídla v kontyších.
|
vyhlídka asi není v zimě přístupná |
|
rokle od vodopádu |
Protože bylo vedro, Eliška s Jurem se zatoužili osvěžit
a tak jsme jim zastavili u jezera Seljordvanet. Protože tam žije lochneska, my
jsme se z bezpečnostních důvodů raději nekoupali. Zato jsme objevili
dalekohled šmírák :D. U jezera byla taky super dřevěná rozhledna a zase
vodopády… večer jsme pak konečně dojeli do Bo, seznámili se se Zuzkou a Katkou,
našli Žluťákovi modrou VW kamarádku ze Slovenska a vydali se na výlet na
Grigrestolen.
|
koupáči |
|
šmírák |
|
rozhledna |
|
rozhledna zdola |
|
varovná cedule |
|
naše oblíbené cedulky u vodopádů |
|
vodopády |
|
seznámení se Zuzkou v Bo |
|
kostelík v Bo |
|
vrchol Grigrestolen |
|
výhled na Bo |
V neděli jsme přejížděli do Stavernu za další Eliščinou
kamarádkou z Bo -Annou. Konečně jsme tak viděli telemarský kanály a zdymadla –
nevyšší měl 23 metrů a asi 6 komor. Hustý ale bylo, že se asi všechny otevíraj ručně, tak by mě fakt zajímalo, jak dlouho jim to trvá projet....
|
hráz zdymadla |
|
neposedný a zvědavý Jura vrátka pootevřel |
|
jedno zdymadlo za druhým |
Anna byla super-hned po obědě nám nabídla,
že má zejtra volno a že nás zve k ní na chatu u fjordu v Tvedestrandu. To prostě
nešlo odmítnout. A vyplatilo se- večerní saunování,vafle, projížďka po moři v kanoi
a chytání ryb z kanoe-nezapomenutelný zážitek :D. A hlavně, krevety na
večeři a hra Double v angličtině :D (památná hláška- Jura: Šáša (místo „klaun“), Anna: What the fuck is Šáša?!? )
|
chata u fjordu |
|
vafle na sluníčku
|
|
sauna!!! |
|
lodička ve fjordu
|
|
pytlák (samozřejmě neúspěšný)
|
|
Tverdestrandské domečky
|
|
krevety k večeři
|
|
krevety, domácí chleba a majonéza
|
|
z výletu ve Stavernu
|
|
pobřeží u Stavernu
|
… pokračování příště aneb další zavřená cesta, sníh, zmrzlí
poláci, haluzový tripy…
a pokračování zde:
http://smiletoyellow.blogspot.cz/2015/05/neponaucitelni-aneb-trip-s-eu-ju-cast-2.html
Jeeee! Rjukan, tam jsem tenkrát byl. V půlce května - to už byly silnice otevřený, ale nad Rjukanem se ještě dalo běžkovat :-)
OdpovědětVymazatTeda tolik různých emocí v jednom článku bych fakt nečekal. Ale jako je vidět, že vás to baví. My jsme na tom taky tak. Zrovna teď jsme třeba v Dánsku, příští měsíc Belgie a postupně se plížíme na jih Evropy za teplem. Zimy bylo dost. V Dánsku nás to ale baví. Chodíme hodně za kulturou, koncerty, divadla, kino. :) Dokonce jsem byli i na plese, jen jsem si musel koupit zvyšující pánské boty, aby nebyla manželka vyšší než já. :-D
OdpovědětVymazat