Holt ne vždycky se zadaří aneb jak jsme zase neviděli polární záři

To, že hlavní cíl naší cesty do Norska bylo vidět pořádnou polární záři, není žádný tajemství. To, že každej trip pořádáme na sever, abychom ji konečně viděli, taky není žádná novinka. A konečně to vypadalo i celkem nadějně. Nadšený kamarád, kterýmu se povedlo nás přesvědčit, abychom jeli v tý zimě až za polární kruh, konečně relativně dobrá předpověď počasí…ale.. za všechno vlastně může student agency ;). Zpoždění přes 2 hodiny způsobilo, že kamarádovi letadlo uletělo. Další letadla letěly úplně blbě a tak nezbylo, než se s polární září zase rozloučit :D (co nám bránilo jet bez něj…? Rodina odjela pryč,takže volnej bejvák ;)…).

Ale jak už to tak chodí, naskytla se příležitost práce na super biodynamické farmě. Náhodou jsme objevili českýho kluka, kterej na tý farmě pracoval půl roku a ted už to balí a odjíždí zpět do čech. A že ta farma shání praktikanty. 

Laďa nám udělal prohlídku farmy (kolem 100hektarů pozemků!), a přimluvil se u farmáře, abychom tam mohli pracovat. Farmář se na nás moc netvářil (asi jsme byli moc vymydlení), ale tuna nevytrhaný mrkve způsobila, že jsme mohli zůstat a pomoct jim.

tři super čuníci v domečku

tři čuníci před domečkem :D

mega koník ( a to byl ten menší)

jak na sebe  koukají :)

mega kůň tahač

kravičky ve výběhu

bučící kráva

 

A tak jsme povečeřeli s ostatníma praktikantama (němec, američan,norka, maďar), pak jsme absolvoval společnou lekci Norštiny :D. Laďa nás ubytoval a dokonce jsme si mohli vybrat z erárního pracovního oblečení. A ráno v 7 hurá na mrkev! Počasí bylo super, sluníčko vycházelo a všichni hromadně sbírali. Nostalgicky jsme vzpomínali na ty roky na broskvích v Pasohlávkách nebo na malinách ve Skotsku. Nechápu proč, ale ta farmařina má něco do sebe, dokud o tom člověk jenom mluví, zní to jako děsně nudná práce. Pak ale člověk zaklekne, zakecá se s ostatníma a čas běží, sluníčko svítí, vítr fouká… 

pole s mrkví

posbíraná mrkev

I když se farmář moc netvářil, myslim, že by nás přijal. Problém byl ale v penězích. Pro nás je 2500 NOK děsně málo, ale myslim, že pro někoho, kdo by si chtěl zkusit, jak funguje biodynamická farma, naučit se práci s koňma, traktorem, dojit krávy, sázet, sklízet, ekohnojit a hlavně žít v Norsku a pít to děsně dobrý mlíko od kraviček… ubytování a luxusní strava je zdarma a místní komunita je super! Praktikanty tu hledají pořád, stačí jenom napsat dopis, proč by vás práce zajímala a je to. Kontakt poskytneme na požádání ;).

Polární záři jsme sice neviděli, ale ta byť chvilková práce na farmě za to rozhodně stála. Ano… jsme prostě městský děti. A tak veliký koně jsem v životě neviděla!

A na závěr tradičně vybrané delikatesy z kontyšu:

nakládaný česnek

Stopování aneb naše srdcová záležitost

Prostě mi to nedá. vzhledem k tomu, že stop patří k našemu životu stejně jako jídlo a pití, zaslouží si taky malou zmínku. Dneska jsem nostalgicky projížděla fotky a pročítala deníky… a ty stopovací jsou vždycky mnohem zajímavější :). A tak jsem všechny cesty stopem zakreslila do mapy (jako každej cestovatel, co chce machrovat ;) ). Trochu mě to zklamalo, zas tolik jsme toho stopem neprojeli… což je na druhou stranu super výzva :).

POZOR! tenhle příspěvek je docela dlouhej, proto čtěte jenom pokud máte dost času.

UPOZORNĚNÍ! příspěvek může způsobovat touhu na všechno se vykašlat a hned někam vyjet stopem :)

...taky jsem zjistila, že fotek ze stopů moc nemáme. zato zážitků je nekonečno. udělat z toho všeho rozumnej článek bylo fakt těžký...

Jak jsme se k tomu vlastně dostali?

Úplně haluzí – jak jinak :). Nebylo zbytí. Ve Skotsku jsme měli na výběr – bud chodit 3km pěšky na nákup a nebo… zvednout palec a jet! Pak už jsme nejezdili jenom na nákup,ale i na výlety… a pak na delší výlety..a bylo to! (obzvlášť si užijte fotky z roku 2007)

Peťan ještě s krátkýma vlasama

je nám jedno kam..

když nikdo nestaví, je potřeba zaujmout

první velký přípravy na stop

Proč stopujeme?

Protože zážitky. Protože od místních lidí se nejlíp dozvíte, jak daná země funguje, kde je co nejlevnější, na co si dát pozor, kde je to nejhezčí, kde se dá postavit stan, kde se co kdy stalo a kde se co bude dít. Znají předpověď počasí, ví, kde se dá nakoupit, odkud nejlíp vyrazit do hor… když máte štěstí, pozvou vás domů, ukážou, jak se v daný zemi žije a co jí, architekt se pokochá, inspiruje… někdy vám i nabídnou brigádu a hlavně je to všechno zdarma :). Rozhodně taky musíme zmínit angličtinu. Z nuly na komunikační úroveň – a hned po pár jízdách. A je to lepší a lepší :). Prostě se to vyplatí.

postel s nebesy ve srubu ze 17.století

super srub, pán co si sestrojil 3D tiskárnu a teď neví, co s ní (na otázku: "co byste chtěli z 3D tiskárny vyrobit" jsme nedokázali odpovědět)

Kdo nejvíc zastavuje?

Sympatičtí a skvělí lidi. Buď ti, co dřív stopovali, nebo jejich děti stopují, nebo mají jen dobrodružnou povahu. Vždycky ( nebo aspoň většinou) z auta vystupujeme nadšení, moudřejší a o pár kilometrů na cestě dál. A tihle skvělí lidi nás často hodně inspirují svým životním příběhem, názorama nebo postojem k životu. A i za tohle to rozhodně stojí, inspirace není nikdy dost.

irové. sbalili se a vyjeli na blind do Francie.
Hledat práci. a měli super auto :)

Joggy z Korziky - měl terénní auto bez střechy, poradil nám
 dost super tipů na cestování po ostrově

Leia a Vout - nizozemci z Norska. 2 dny nás vozili
v autě a ubytovali

polský kamioňák z Norska- uvařil nám večeři :). navzdory tomu, že měl jen 1 volný povolený místo nás vzal 3 stopaře i s bagáží

Dá se tak dojet tam, kam chci?

Dá. A mnohdy i dál! Dokonce i ve stanoveným termínu. Je to neuvěřitelný, ale když potřebujete někde být na čas, prostě tam jste. Prostě to funguje. Je fakt, že někdy člověk čeká dýl, někdy míň… ale naše zlatý pravidlo říká: „čím dýl a v horších podmínkách čekáme, tím lepší stop na nás čeká.“ 

cesta do Turecka

cesta z Osla domů (Dánsko)

  
Je to nebezpečný?

Není! Neznám nikoho, kdo by měl špatnou zkušenost – pokud zústává obezřetnej  a nestopuje jenom jako sama holka ;). Občas se stane, že stopneme opilýho, zhulenýho, machrujícího a nebo prostě jinak šílenýho řidiče. Nikdy se nám ale nestalo, že by odmítl zastavit a vysadit nás. Doufám, že to teď nezakřiknu, ale nikdy se nám nic neztratilo, nebylo ukradeno a  nikdo nám neublížil. Neříkám, že tam není žádný riziko,ale myslim, že my i mí stopovací kamarádi jsme solidní vzorek populace s pozitivními zkušenostmi :).

noc s tureckýma kamioňákama v podivným
nočním baru.zaplatili divnýmu klukovi, aby nás
 na tom parkovišti hlídal(aby nám nikdo neublížil).
ten kluk celou noc jedl oříšky a šustil sáčkem :D )

tihle turci nás pozvali domů na oběd a pak nám ukázali vodopády

100km na korbě zas taková sranda není...
hodně tam fouká a drncá to

turek, 2 dny nám dělal průvodce po Nevsehiru

A naše stopařská nej!

• Největší počet stopujících lidí: 6 (turecko –stopli jsme několikrát auto s korbou, jednou dokonce malý auto..ale všichni jsme se vešli i s báglama

zastavil dobrovolně. ale odrovnal si zadní nápravu

6 lidí na korbě :)

• Nejdelší čekací doba: 7hodin v Sofii.. to byl děs.

• Nejkratší čekací doba: pár sekund :)

• Průměrná čekací doba: 15minut???

• Nejlepší stop: Skotsko (kde jsme pomohli přesunout jednu skříň, ubytovali nás v luxusním apartmanu, nakrmili a za tu práci nám vnutili 8OLiber),  Norsko (kde se s nama koukali až do 2 do rána na film o Trolech :) ), Turecko (kde si nás odchytl turek, ubytoval nás na lodi, naučil nás chytat ryby do sítí a ty ryby nám pak i připravil k jídlu J ), Norsko (chlapci z továrny na zmrzlinu, ubytovali nás a pozvali do továrny na ochutnávku..), Lofoty Norsko (pán nás ubytoval ve své rorbu na vodě a odjel. Klíče jsme ráno odevzdali sousedce. V turistické sezoně!)..... a spousta dalších super stopů…to by bylo nadlouho :D,

• 

  turecko - pán se o nás bál a tak nám zaplatil noc v hotelu

  
  

  

  Mehmed nás naučil chytat do sítí

  
  
  

  

  v továrně na zmrzlinu

  
  

  

  výhled z okna rorbu

  
  

  

  rorbu zvenku - chatka na kůlech nad vodou

• Největší zima: v závějích sněhu do Stockholmu

  

  v prosinci do Stockholmu

• Rekord: z Norska domů (1500km)  za 36hodin (s pauzou na spaní)

nejkrásnější cedule - v Dánsku

po Norsku

• Nejvtipnější: když jsme v Irsku stopli čecha a zjistili až asi po 20 minutách jízdy :D (ubytoval nás luxusně, poradil, nakrmil a hlavně jsme u něj jedli nejlepší zmrzku v životě)

• Nejvíc nastopovaných kilometrů za prázdniny: 15000km :D (do Turecka a zpět, do Norska a zpět +obě země dokola)… důležitý je ale zmínit finanční ztrátu za tyto prázdniny: 3000Kč/ za 2 osoby :D. 

proti nudě

nekonečná cesta

•  Co se dá stopnout: všechno! povoz s koněma (Rumunsko), autobus (turecko, Norsko), kamiony, nejmodernější auta, karavany, campvany, korby aut, se psem na klíně 

  

  povoz s koňma v Rumunsku

• co chceme někdy stopnout: popeláře!!! a hasiče

• Nejlepší stopovací země: turecko (průměrná čekací doba – 1minuta) a vůbec celej Východ

• Největší haluz: Norsko (další stopovací pár – samozřejmě češi, dali jsme se do řeči, společně přešli dvoje hory a kamarádíme se doteď!.... že, pražáci???)

• Nejštědřejší stopy: Dánsko (paní dala nám 100 dánských korun, že přestala kouřit a chce těma penězi teď někomu pomoct :) a Norsko (pán z turecka nám zaplatil vlak asi za 5000kč.. moc jsme mu nerozumněli, takže než jsme mu to stihli rozmluvit, měl ty lístky koupený)

pivo na Dánskou paní

vlak od Turka

• Nejšílenější stop: francouzka ve Švédsku – projížděli jsme stádem sobů a ona je za jízdy fotila a nadávala francouzsky :D 

  

  sob na silnici

no prostě to za to vážně stojí. a budu ráda za každýho, kdo přestane mít blbý kecy že nemá peníze na cestování, zvedne palec a pojede!

Návštěva z Litvy, podzimní norsko aneb víkendový autotrip -2.díl

Ráno jsme nasedli na trajekt s přejeli přes fjord. Samozřejmě stylově. Ve frontě na trajekt jsme si uvařili čaj, protože byla děsná zima a foukal vítr. A ten čaj jsme si vypili na palubě trajektu (cca 5minutové jízdy). Ale určitě nám všichni záviděli!!! 

A pak už se jelo k poloostrovům konečně na ty mosty. Omylem jsme našli ještě nějaký vojenský cosi s kanonama na lodě a na letedla. 

Ale pak to začlo. A vzhledem k tomu, že jsme celou dobu táhli rybářský náčiní, museli jsme ho vyzkoušet. Nemluvě o tom, že když je to ve fjordu zdarma, tak se to musí vždycky zkusit. A na obrázku v katalogu se chytalo z těch mostů. Takže jsme důležitě najeli na parkoviště a začali vytahovat pruty. Pak jsme se začli dohadovat o tom, na co budeme chytat. Jestli na žížaly, chleba, kuřecí prsa (kterých jsme vykontyšovali 4,5kg)... Staník vyrobil třpytky z kalíšku od svíčky a Klárka nakrájela chleba. Jenže když tohle viděl norskej pár parkující vedle nás, evidentně se na nás nemohli jenom tak koukat. Řekli nám, že tenhle most je nejlepší místo na rybaření pro začátečníky v celým Norsku, že za minutu chytli 30 ryb na pytlačku a hlavně – bez návnady! A půjčili nám tu pytlačku, že jim ju za pár minut vrátíme a budeme mít nachytáno. Jenže to se šeredně spletli. Nejdřív jsme cca 15 min stáli na jedný straně mostu, když konečně Staník chytl jednu rybu. Hurá. To už jsme ale začínali všichni supět, protože rybář na druhý straně mostu chytal jednu rybu za druhou. A to jako fakt. Nahodil – vytáhl, nahodil – vytáhl. A my nic. Se třema prutama.  To prostě naštve. První jsem to nevydržela já a šla jsem si stoupnout vedle toho úspěšnýho rybáře. A nic. Stejná – žádná návnada, podobný pruty, stejný místo a čas, jenom on chytal jednu za druhou a já prostě nic. Pak přišla parta dětí, stoupla si vedle nás, nahodili prut a vytáhli 2 ryby zaráz. A další. A my furt nic. Pak přišel norskej pár – asi už jim došla trpělivost, pán nahodil tu MOJI udici a chytl…ze solidarity mě to nechal vytáhnout, aby to vypadalo, že jsem tu rybu chytla já, takže to byl děsnej trapas. Pak mi to ale půjčil a po chvilce se zadařilo i mě! Chytla jsem vlastní rybu v moři :). A pak chytl Staník aj Peťa, takže jsme byli všichni spokojení.  Jenže pak ty ryby začly brát jedna za druhou a nešlo přestat :D. A ti noři pořád nahazovali… 8 ryb nám ale stačilo, tak jsme se rozloučili a chtěli jít. A oni že at si necháme tu pytlačku, že ji nepotřebujou. Takže nejenom že nám pomohli sehnat večeři,ale taky nám ještě dali pytlačku na ryby. Asi jsme vypadali fakt děsně zoufale :D.

Ryby Staník vykuchal a opekli jsme je na ohni. A byly fakt dobrý :). 

s pytlačkou od norů

Nor v šedém převzal chytání

tady kluky instruuje

moje první chycená ryba :)

naše večeře

Staník kuchá

grilovací mřížka ze sušáku na prádlo :D

A ty mosty? Ve finále trochu zklamání… klasika…tak už to bývá, když se někam strašně těším.

A na závěr tradičně– foto na lovu a z lovu 

nákup v Lomu

těch francouzských sýrů jsme měli 2 druhy a hooodně ks

sušenky, gumový bonbony a marcipán