První zprávy z druhého pokusu o dobytí Norska. Za sebou máme 1600km a jsme daleko za
hranicemi Dánska. U Kodaně. Pořád se těšíme a pořád se máme rádi...ponorka zatím
nikde ;).
Ale popořadě.
Tentokrát jsme se na cestu připravili o něco líp (a taky vezeme 2x víc věcí ;) )
(a taky při
posledním průjezdu německem jsme u Saskýho Švýcarska potkali lidi navlečený do
feratovýho setu. Přišlo nám potupný se jich ptát, kde lezli, že bysme chtěli
lízt taky.. takže jsme byli rádi, že jsme si to mohli najít doma :) ). No a Peťan se chtěl kouknout na domky, který navrhnul a teďka se staví…přeci
jen jsou to realizace jeho projektů.
A tak první zastávka po cestě byla
v Boskovicích, kde se mu staví celá obchodní pasáž na náměstí. Jako fakt
dresnej pocit zeptat se dělníků, jestli si to můžem projít a nafotit, že je
spoluarchitekt toho baráku. Dost frajerský. Jenom mu změnili barvu fasády.
Naštěstí.
Další domek se měl stavět v Českým ráji. Starou stodolu
Peťan transformoval na wellnes centrum,
jenže to prý neprošlo přes památkáře, takže nebylo jistý, jestli ji vůbec začli
rekonstruovat. O to větší měl pak radost, když zjistil, že to stavěj přesně
podle jeho návrhu :). Pěkný,no.
a pár fotek z Jičína pro maminku:
A konečně. Vysněný Saský Švýcarsko. Pískovce, lesy,
pískovce… aaach. Našli jsme luxusní okružní trasu H……………….. . A jezdila tam
horská šalina. Vyrazili jsme z parkoviště nad Bad Schnadau. Asi po hodině
procházky pod skalama začínala ferata. Dali jsme sváču, oblíkli úvazky a přišla
další skupinka. Mluvili anglicky, tak jsme se s nima dali do řeči. Briti.
Z Manchestru. Před nás jít nechtěli, že budou pomalejší. Tak jsme jim
utekli. Nahoře jsme chtěli dát vrcholový pivo, který jsme si samozřejmě zase
zapomněli vzít. A tak jsme šli dál. Zachvilu nás dohnal jeden z britů.
Vtipný (možná spíš smutný) je, že ani nevíme, jak se jmenoval. Že zbytek jeho
skupinky se bál a tak on to vylezl sám a ted s nima má sraz na vyhlídce
kdesi. A jestli nemáme mapu. Mapu jsme měli. Vytištěnou. Takže nic moc. Nabídli
jsme mu, ať jde s náma, že tak jdeme taky. Asi hodinu jsme pak šli
společně. Na to, že byl věkem asi jako naši rodiče, byl skvělej. Na vyhlídce
jsme ale zbytek skupiny nenašli. Tak jim volal. Prý jsou u WildeHolle. Netušili
jsme kde to je, mapu jsme na to neměli. Zeptali jsme se a šli naslepo. Když
jsme pak našli jeho skupinku (stejně uplně mimo domluvený místo), řekli nám, že
ho nechcou, ať si ho necháme. Kamarádi.
Naši naplánovanou tůru už jsme nedošli. Bylo to kousek
zpátky na parkoviště. A protože bylo vedro, aspon jsme se vykoupali
v potůčku.
Německý dálnice jsou sice super,ale pro nás, co dosahujem
max rychlosti 85km/hod, zbytečná nuda. Okresky jsou zajímavější. Není na nich
žádnej provoz, pořád je na co se dívat a hlavně, jsou v úplně luxusním stavu.
Ideální příležitost mě konečně naučit řídit. Nechápu, proč jsem se 7 let bránila.
Stačil jeden den, 400km, a je ze mě řidič :). A vůbec to není
špatný, když se můžeme střídat :).
A jeli jsme trajektem! Za 5euro, přes Labe, omylem, … ale
jeli!
A jsme v Dánsku. Začátek Skandinávie…
Žádné komentáře:
Okomentovat