Rozhodli jsme se to všechno zveřejnit. Bez obalu. Přesně
tak, jak to bylo. A že to vždycky nebylo tak jednoduchý, ani to nebyla taková
sranda. Cílem tohohle článku rozhodně není se chlubit, ale ukázat, že to jde i
jinak. Hlavně si tvrdohlavě jít za svým hlava nehlava. Navzdory všem. Ukázat to
tak, jak to bylo. A jak vás to zajímá. Se vším všudy. I s těma penězma.
u nás doma-verze 1.0 |
Psal se rok 2013. Oba jsme studovali vejšku, která je podle většiny
nejdůležitější věc na světě. Teď už víme, že to prostě neplatí pro všechny. Bára
státnice napoprvý nedala a naštěstí ji díky tomu nevzali na magistra. Peťan
architekturu úspěšně dokončil. V květnu jsme byli oba absolventi. Bára
dělala v obchodě s botama, Peťan si hledal opravdickou práci a
mezitím vypomáhal v nějakých noname ateliérech.
V červenci 2013 jsme jeli do Norska jenom na 14 dní,
protože jsme neměli delší dovolenou. Po třech měsících ze školy jsme ani jeden
neudělali zrovna kariérní postup… V Norsku jsme potkali čechy, co hledali
práci v Norsku. Že prý se tam dá vydělat děsně moc peněz, že minimální
mzda je 150NOK=450kč/hod a navíc je to prostě Norsko. Nás není těžký do něčeho
nadchnout. S vidinou mizerně se vyvíjející kariéry v ČR a taky tím, že na
vysněnej domek si u nás prostě fakt nevyděláme, jsme si řekli, že nemáme co
ztratit. Což byla pravda. V říjnu jsme koupili auto a v dubnu dalšího
roku jsme slavnostně vyjeli.
Dát celý auto do kupy, nachystat se na cestu do neznáma a
mít aspoň nějaký peníze sebou nás vyšlo asi na 100 000kč. Jo, museli jsme
si přibližně půlku půjčit od rodičů (za což jim moc děkujeme). Vrátili jsme jim
to ale už po půl roce.
V dubnu 2014 jsme slavnostně vyjeli. A taky se po třech
dnech potupně vrátili s porouchaným autem. Trvalo další měsíc a pár
desítek tisíc korun, než se auto zase dalo do kupy. Moc šťastný období to
nebylo. A na slibnej začátek velkýho snu
to taky moc nevypadalo. Přesto jsme to nevzdali a znovu vyrazili.
První práci jsme chtěli najít v Oslu. Prý je tam nejvíc
pracovních nabídek. Bohužel s tím taky souvisí nejvíc pracovníků bez zkušeností
a s minimální znalostí norštiny – tzn. obrovská konkurence. Obešli jsme
snad všechny podniky, roznesli stovky životopisů (opravdu kolem stovky), a
samozřejmě jsme ještě další stovky obeslali e-mailama. Nikdo se nám neozval
zpátky.
Po 14 dnech se na nás usmálo štěstí – nabídli Báře práci Au-pair
za směšný peníze. Z nouze jsme ji přijali, jako vidinu zázemí
s internetem. Odrazovej můstek pro další práci. Na norský poměry opravdu
hodně směšná výplata (5000NOK=15000kč hrubýho). I z toho jsme zvládli oba
vyžít, splatit dluhy rodičům a něco málo ušetřit. Důležitý je taky zmínit
milník v našem vztahu, kdy jsme poprvé bydleli dohromady. V místnosti
4x4 metry. Ale šlo to. To jsme ale nevěděli, jaký trable nás čekají na norské
policii, na imigračním, komplikace s vyřízením osobních čísel, povolení
pobytu, registrace auta a dalších milion papírování. 3x jsme měnili znění
pracovní smlouvy, než nám ji na imigračním konečně akceptovali.
Zatímco Bára hlídala děti, Peťan každej den rozesílal
desítky životopisů. Marně. Nikdo se ani neozval. Přihlásili jsme se do kurzu
norštiny. Ani to nepomohlo. Po půlroce nám došla trpělivost.
Na novej rok 2015 jsme se rozhodli změnit strategii. Když
něco nefunguje, je prostě potřeba něco změnit. Vykašlat se na Oslo a na au-pair.
Začli jsme rozesílat životopisy do hotelů po celým Norsku. Během ledna jsme
rozeslali přes 400 dalších životopisů. A vyplatilo se. Koncem ledna nám přišla
jediná odpověď. Jeden jedinej hotel se nám ozval. Po skype pohovoru jsme se
domluvili na práci od května do srpna. Ten pocit, že budete přes 3 měsíce čekat
na práci, která bude trvat jen 4 měsíce… ale i to byla velká naděje. I přesto
nás neopouštěl pocit, že za 3 měsíce se prostě může stát spousta věcí… ale nic
se nestalo.
V dubnu 2015 jsem dala výpověď a v květnu jsme
nastoupili do hotelu v Geirangeru. Za mizerných 120NOK=360kč hrubýho. Na
první zkušenost v hotelu dobrý, říkali jsme si. I když se v Norsku
platí 35% daň, dalo se šetřit. Díky tomu, že jsme v hotelu měli ubytování
jen za 2000NOK/měsíčně i se stravou, šlo to dobře. Za 4 měsíce jsme dohromady
našetřili 300 000kč. Díky tomu jsme si mohli dovolit splnit si jeden sen -
jet na dovolenou daleko za oceán až do Jižní Ameriky. To, že nás to stálo trochu
víc, než jsme čekali, už je druhá věc…
V červenci 2015 nám začalo docházet, že sezona za chvilku končí a na zimu skončíme s holým zadkem. A to životopisový martyrium začalo nanovo. Dalších 300 emailů. Jenže žádná odpověď. Nezbylo nám, než se spolehnout na hotelový kontakty. Pomohla nám šéfová, která nás doporučila do hotelu ve Švédsku. Dost jsme se děsili dalšího papírování, novýho osobního čísla, změny v pojištění a čísel účtů. Navíc obecně jsou ve Švédsku nižší výplaty a není to tak cool jak Norsko. Neměli jsme ale na výběr.
V listopadu 2015 jsme nastoupili do hotelu v Hemavanu na severu Švédska. Za stejných 120SEK=360kč/hod. Oproti Norsku jsme tam ale platili daň jenom 20%. A ten rozdíl byl dost značný. Navíc jsme makali každej měsíc 200-230hodin, což byl ze začátku dost masakr. Jenže po tom, co jsme si spočítali, že 200hod x 2osoby = 100 000kč, začali jsme milovat přesčasy. Ano, i 230hodin měsíčně můžete pracovat nadšení a šťastní. Když víte, že to má smysl. Po první výplatě a díky extra placeným přesčasům a nedělím nám přišlo dokonce 120 000kč. Za měsíc. Za nejvíc lůzr práci ve fakt ošklivým hotelu. Bez nutnosti kvalifikace nebo vzdělání.
V červenci 2015 nám začalo docházet, že sezona za chvilku končí a na zimu skončíme s holým zadkem. A to životopisový martyrium začalo nanovo. Dalších 300 emailů. Jenže žádná odpověď. Nezbylo nám, než se spolehnout na hotelový kontakty. Pomohla nám šéfová, která nás doporučila do hotelu ve Švédsku. Dost jsme se děsili dalšího papírování, novýho osobního čísla, změny v pojištění a čísel účtů. Navíc obecně jsou ve Švédsku nižší výplaty a není to tak cool jak Norsko. Neměli jsme ale na výběr.
V listopadu 2015 jsme nastoupili do hotelu v Hemavanu na severu Švédska. Za stejných 120SEK=360kč/hod. Oproti Norsku jsme tam ale platili daň jenom 20%. A ten rozdíl byl dost značný. Navíc jsme makali každej měsíc 200-230hodin, což byl ze začátku dost masakr. Jenže po tom, co jsme si spočítali, že 200hod x 2osoby = 100 000kč, začali jsme milovat přesčasy. Ano, i 230hodin měsíčně můžete pracovat nadšení a šťastní. Když víte, že to má smysl. Po první výplatě a díky extra placeným přesčasům a nedělím nám přišlo dokonce 120 000kč. Za měsíc. Za nejvíc lůzr práci ve fakt ošklivým hotelu. Bez nutnosti kvalifikace nebo vzdělání.
V lednu 2016 nám to „bohatství“ stouplo do hlavy. A začali
jsme řešit to, proč jsme vlastně původně vyjeli. Plnit si ten nejnaivnější sen
– postavit domek bez hypotéky. Do konce března 2016 jsme si koupili pozemek se
statkem o rozloze 4000m2. V hotovosti.
Po dvou letech „trápení“. Jo, asi ztratíme ještě jeden rok
opravami, dalšími plány a snad ještě jednou zimní sezonou ve Švédsku. Praxe nám
ale neuteče. Mnohem důležitější totiž je, jít si za svým tak, jak to chceme my.
A ono to pak vážně stojí za všechny trable J.
Netvrdíme, že vyjet do zahraničí je návod, jak vydělat peníze nebo jak být šťastný. Ale nám se to povedlo, hrozně nás to obohatilo (především zážitky a zkušenostmi :) ) a můžeme to jen doporučit. Především těm, co stejně jako my neví, jak pokračovat – budete mít spoustu času na přemýšlení a nápady budou přicházet.
Ale hlavně jde o to, že když máte nějaký plán (jakýkoliv), ve kterém vidíte smysl a sebenaplnění, tak nezáleží na názorech okolí. Je to jen a jen o vás. Když na tom budete vytrvale pracovat, dosáhnete výsledků. S 99% pravděpodobností to nebude jednoduchý, budete muset něco obětovat, budete padat, ale to všechno vás posouvá neuvěřitelně dopředu a brzo to bude znát.
Strašně moc držíme palce všem, kdo se vydává na SVOU „cestu“ plnou dobrodružství.
Nenechte se odradit, pracujte na sobě a jděte, kam vás srdce táhne. Bláznům ZDAR!
Začátek naší další životní etapy pokračuje na novém „statkářském“ blogu: http://uslamaku.weebly.com/
Netvrdíme, že vyjet do zahraničí je návod, jak vydělat peníze nebo jak být šťastný. Ale nám se to povedlo, hrozně nás to obohatilo (především zážitky a zkušenostmi :) ) a můžeme to jen doporučit. Především těm, co stejně jako my neví, jak pokračovat – budete mít spoustu času na přemýšlení a nápady budou přicházet.
Ale hlavně jde o to, že když máte nějaký plán (jakýkoliv), ve kterém vidíte smysl a sebenaplnění, tak nezáleží na názorech okolí. Je to jen a jen o vás. Když na tom budete vytrvale pracovat, dosáhnete výsledků. S 99% pravděpodobností to nebude jednoduchý, budete muset něco obětovat, budete padat, ale to všechno vás posouvá neuvěřitelně dopředu a brzo to bude znát.
Strašně moc držíme palce všem, kdo se vydává na SVOU „cestu“ plnou dobrodružství.
Nenechte se odradit, pracujte na sobě a jděte, kam vás srdce táhne. Bláznům ZDAR!
Začátek naší další životní etapy pokračuje na novém „statkářském“ blogu: http://uslamaku.weebly.com/
u nás doma-verze 2.0 :) |
Baruško, celou dobu jsem na Vás myslela a moc fandila. Bezpochyb obrovská životní zkušenost, z které budete čerpat. Takže za mě palec nahoru, jste borci, že jste vše zvládli. Držím pěsti nadále. Zdraví Bára Sáblíková. A kde jste koupili domeček??? 😉
OdpovědětVymazatAhoj! Díky moc, koupili jsme to ve vesničce Chvalnov, 50km od Brna směrem na Uherský Hradiště. A díky za podporu, to i díky tobě ze zadařilo ;)
VymazatPěkný :-) Hnedka na náměstí... naproti kostela... s velkou zahradou... To budou pařby :-)
OdpovědětVymazatTy jo super domek a vím o čem mluvíš s tou prací, pamatuju si na náš rok na Zélandu, my teda tehdy měli jenom za cíl vydělat si na cestování, ale když víš co chceš tak to za to definitvně stojí. A nejenom ta práce, ale i život venku je dobrej :-D
OdpovědětVymazatHello brothers and sisters who want to sell your kidney? Are you seeking for an
OdpovědětVymazatopportunity to sell your kidney for money due to financial break down and
you don’t know what to do, then contact us today and we shall offer you good amount of
$409,000.00 for your Kidney.
PHONE CALL;+919739098941
WHATS APP MESSAGE ONLY +919739098941