A tak jsme jeli. Chtěli jsme přejít NP Hardangervida, protože je nejblíž a není tam moc kopců ;). Je to cca 300km z Osla. Kupodivu to šlo celkem hladce a za pár stopů později jsme se ocitli v Rodsbergu a ne a ne nikdo zastavit (možná taky proto, že to nebyla moc frekventovaná silnice a v sobotu v 8 večer toho moc nejezdí). Ale bylo tam Kiwi (supermarket) a my jsme potřebovali něco nakoupit.. takže jsme nejdřív koukli do kontyšů..a tam.. poklad!!! Ano, 2 bedny, jedna plná Toffife a druhá plná Smil. A my jsme neměli auto, jenom batohy plný krámů.. takže došlo k hádce. "Přece to nemáme kam dát, nech to tu!", "Přece to tu nenecháme!!!", "Co s tím budeš dělat? " "Budeš si vyčítat, že jsme to tu nechali..", "To se s tím chceš celou dobu tahat v Hardangervidě?" "Klidně!", "Se to dá vyloupat do ešusu.."...
Ale naštěstí moudřejší ustoupí, takže jsme skoro všechno vzali. Co se dalo uvázat zvenku batohu, bylo zvenku, a uvnitř byly jenom čokolády. (kdyby vás to zajímalo, do ešusu se vejde jenom 5 Toffife :( ). A celou dobu jsme se s tím táhli. A celou dobu jsme strašně nadávali. Ale taky jsme to celou dobu jedli! A Toffife se opravdu nepřejí....
Nadšení a značně obtěžkaní (35toffife a 25Smilů) jsme pak hned stopli. A naše zlaté pravidlo stopu říká: "Čím dýl nemůžeš stopnout, tím lepší stop na tebe čeká." Paní nám nabídla ubytování u svého exmanžela, společně s jeho dcerou a synem nám nacpali večeři a když zjistili, že jdeme do Hardangervidy, stáhli film o trolech v tom NP. Až do půl 2 ráno jsme na ten film společně koukali. Norsky s českýma titulkama :). Doporučujeme shlídnout (ale zábavný je to až od půlky ;) ). http://www.csfd.cz/film/287755-lovec-trolu/ .
Ráno po luxusní snídani nás vzali do Geilo na zmrzku, protože jsme neměli mapu a tam byly Informace. Jenže mimo sezonu v neděli zavřený. A tak nám dali vlastní super mapu. Napsali do ní telefoní čísla a kdykoliv se máme stavit :). Na film ;). A pak nás zavezl dalších asi 20km až do výchozího místa do Hardangervidy. Skvělej stop :).
A Hardangervida. Skvělá, relativně rovná, a hlavně strašně nádherná...
No, kdysi jsme tuhle silnici z Geila do Eidfjordu jeli. Takže jsme věděli, že tam někde začíná drsná role s nějakým největším vodopádem. Pán (co jsme u něj spali) nám doporučil pěší tůru roklí. A fakt stála za to! Tak vysoký útesy, tak obrovskou masu vody a tak blízko vodopádu... to jsme ještě nebyli... A tohle je důvod, proč jezdíme stopem. A do Norska.
 |
| jsou tam 2 vodopády stýkající do údolí |
 |
| a tím údolím vede pěší cestička podél vody |
 |
| duha u vodopádu |
 |
| jeden tunel pro auta a jeden pro pěší |
 |
| vodopády z blízka |
 |
| údolím proti proudu až k vodopádům |
 |
| visutý mostek přes řeku |
to je video od vodopádů... nevím jestli pojede... pro maminky ;)
Tyjo, to je aspoň důvod k hádce! :D
OdpovědětVymazatA titul "nejlepší argument" za mě získává výrok "Budeš si vyčítat, že jsme to tu nechali.." Na to už se nedá nic říct :D
Bára aneb Bojovnice za čokoládu :-D Gratuluju k nové práci a jak už jsem řekla, přeju jenom hodný děti (zdravě zlobící ;-)).
OdpovědětVymazatpro bednu toffife šel bych světa kraj...!!!
OdpovědětVymazatTaky si vždycky s manželkou říkáme, kdy přijde na cestě taková ta první krize, kdy buď jeden z nás vypění, nebo si to prostě poneseme s sebou v hlavě. Ale tak nějak to cítíte, že se třeba názorově rozcházíte, jen nechcete jít do nějakého konfliktu, protože jste na to sami. Jako většinou to začíná už v momentě balení kufrů. Já třeba razím postup popsaný zde a stejně tak označování kufru do letadla. Ale prostě moje paní je v tomhle trochu víc punk, tak to tolik nehrotí. :)
OdpovědětVymazat