Cesta domů. Polární kruh. Švédské laponsko.

Sezona v práci skončila a my společně s Vérou a Standou vyjeli domů. Ale nejdřív na sever.

Čekala nás dlouhá jízda až na sever Švédska do NP Abisko, takže jsme nejdřív provedli pořádný nákup v kontyšu. Véra si přála chipsy, tak jí jich Standa našel rovnou plnou popelnici (tu velkou!)…s těžkým srdcem jsme si odnesli „jen“ jeden plný pytel…zbytek se do Žluťáka nevešel. Já jsem se těšila na klobásky na oheň, Standa si přál banány a Peťan nějaký sýry (kozí sýr a mozzarela ho uspokojily). Ke klobáskům jsme samozřejmě našli i hořčici a chleba… no a mraky dalších dobrot.

hořčice,jogurty, salámy, slanina, sýry

párky, klobásy, krémový sýry

jogurty,mlíko

melouny, ředkvičky, cukety, chřest

čerstvě po nákupu...

všude jídlo!

příprava večeře

tolik radosti z pytle plnýho chipsů

pytel chleba a pytel chipsů...

Polární kruh jsme překročili hned druhý den (je to myšlená čára, za kterou v létě nezapadá a v zimě nevychází sluníčko). Překročit polární kruh je velká věc, tedy důvod k oslavě. My jsme si na něm užili krásný východ slunce a pořádnou snídani ala „švédský stůl ze švédskýho kontyše“. Za polárním kruhem už nás čekalo divoké Laponsko. 

polární kruh dobit

ta čára není jenom pomyslná....

polární kruh pokračuje ve schodiště

cedule

konečně laponsko!

Laponsko je  území Norska, Švédska a Finska za polárním kruhem. Je tam zima, takže není moc obydlený. Ráj brusinek, sobů a trpasličích bříz. K Véřinýmu velkýmu zklamání Laponci vypadají normálně a protože bylo mimo turistickou sezonu, neposedávali kolem silnic v tradičních krojích a neprodávali suvenýry. Soby ale pořád chovají, jenom už nebydlí v týpkách. 

Na soby kolem silnic jsme se těšili. Jsou srandovní, mají velký kopýtka a suprově bílý prdýlky. V Laponsku jsou jich na silnicích mraky, narazíte na ně všude (podle Lonely planet umře na silnici ročně cca 600ks sobů-což je cca 2ks denně!!). Potkat losa je ale těžší. Ale ne nemožné. Jsou samotáři a jdou blbě vidět (zatímco stádo sobů se přehlídnout nedá, jednoho losa na poli si nevšimnete). Laponsko je super i v tom, že je běžný zastavit uprostřed jediný silnice a běžet fotit. Čehož jsme samozřejmě hojně využívali a zezačátku zastavovali u každýho zvířete, vybíhali, točili, fotili…. Pak už jsme jenom přibrzďovali a nakonec už nás úplně přestali bavit. 

sob na farmě

dvě LOSÍ samočky

Do NP Abisko jsme dojeli kolem 16hod, tak jsme se ještě večer rozhodli vytáhnout ochablé a osezené svalstvo na výlet. Na kopec Njulla. Je odtam krásný výhled na Laponskou bránu- mezeru mezi horama ve tvaru „U“, kudy údajně Laponci ženou soby na jaře tam a na podzim zpět.

říčka po cestě

to je ona" Laponská brána

vyhlídka nad lanovkou

Laponská brána je to údolí vlevo

jezero Abiscojarve

Údolím ve vesničce protíkala nádherná modře průzračná řeka v kameným korytu a i když byl teprve začátek září, všude to hrálo podzimníma barvama. Kolem říčky vedl dřevěný chodníček a na konci si Peťan našel zlatý nuget!

Peťanův vysněný zlatý nuget

Na druhý den nám paní z turistinfo doporučila výlet na nejčistší a nejprůzračnější horský jezírko ve Švédsku. Ráno bylo ale tak škaredě, mlhavo, deštivo, větrno (a taky nás dost bolely nohy ze včerejšího výšlapu, ale nikdo to nepřiznal), že jsme se rozhodli na výlet se vykašlat. Byla to škoda, bylo nám to líto, ale čekala nás dlouhá jízda do Finska… nakonec se tahle smůla ukázala jako úplně nejlepší rozhodnutí z celýho výletu ….. 

....ale o tom příště....